Spánková paralýza - tak trochu jiný sen

Máte noční můry? Závidím vám.

    Když se mi to stalo poprvé, myslela jsem, že trpím halucinacemi, že mám nádor na mozku, ba dokonce, že jsem se zbláznila.

Co je to spánková paralýza? 
zdroj

Zjednodušeně: je to stav, kdy je hlava vzhůru, ale tělo se nemůže hýbat.

    Obvykle vzniká při usínání nebo naopak při probouzení, zkrátka během střídání bdělého a spánkového stavu. Osoba nemůže hýbat žádnou částí těla a při tom si je vědoma okolního prostředí.

    Fyziologicky je spánková paralýza spojena s paralýzou, ke které dochází během fází spánku, v nichž máme živé sny (fáze REM). Během nich mozek funguje, ale tělo by mělo „spát“ a nehýbat se. Spánková paralýza vlastně slouží k tomu, aby se naše pohyby ve snu nepřenášely na fyzické tělo, abychom si během spánku neublížili. Potud je vše v pořádku. Ovšem u lidí, kteří trpí spánkovou paralýzou, se vědomí probudí, ale tělo zůstává komplexně paralyzované. V tento okamžik už například nemůžete hýbat končetinami, a pokud tak činíte, je to jen iluze. Můžete vlastně jen dýchat.

Jedním slovem: DĚS

    Spánkovou paralýzu provázejí obvykle sluchové halucinace – osoba může slyšet jakési hučení či pískání. To jsou zvuky tělesných funkcí (tep, krevní oběh), které postižený v tomto stavu vnímá velmi zřetelně, v další fázi může „slyšet“ i hlasy nebo křik. Někteří mají i zrakové halucinace, vídají osoby, duchy, mají pocit, že s nimi komunikují, nebo že se vzbudili a sami se pohybují po místnosti, která je do všech detailů reálná jako ta, ve které právě leží.

    Stav, kdy je tělo takto zcela ochromeno, může trvat pár vteřin, ale i několik hodin. Co může být jeho příčinou? Soudí se, že to může být nepravidelný spánek, spaní v průběhu dne, nebo vyšší stresová zátěž. Ke spánkové paralýze dochází nejčastěji při usínání na zádech, kdy má člověk pocit, že nemůže delší dobu usnout. Paralýza se po probuzení může opakovat – často ale pomůže, když se postižený po probuzení otočí na bok, nebo si lehne jinak.

Nikdy nepoznáš opravdový strach,
dokud nezažiješ spánkovou paralýzu.

Proč já?

    Nevím, kdy se to u mě poprvé objevilo, ale ještě jsem bydlela s rodiči. Cca před šesti lety. Ani netuším, co to spustilo, prý je za to nejčastěji zodpovědný stres. Nejvíc jsem si to užila před maturitou, o zkouškové a když nebylo vše doma v pořádku. Naposledy minulou noc...

    Většinou před TÍM nemůžu usnout, pak se zadaří. Jenže... 

    Zdá se mi hezký sen, po několika vteřinách (minutách)se ale vše změní k horšímu. Každý v té době zažívá trochu něco jiného, ale většinou vidí přítomnost další osoby (osob). V mém případě je to muž. Vždy se to odehrává tam, kde spím. Prostě si tak vejde do pokoje...

Vchází nepozván a nikdy neklepe.

...a začne mě třeba škrtit (v tom lepším případě), osahávat, když má dobrej den, tak na mě jen něco nesrozumitelného křičí, jindy se mě snaží stáhnout z postele. Většinou vedle mě spokojeně chrupká Chránič. Dřív jsem se ho snažila vzbudit, křikem, kopáním, dokonce jsem doběhla k vypínači a rozsvítila, nic nefungovalo, teď už to ani nezkouším. Moje tělo je totiž z jeho pohledu v klidu a spokojeně spící. 

Někdy bývá příliš vlezlý...

    Je to k zešílení. Teda spíš bylo, když jsem nevěděla o co jde, ale google mě zachránil. Našla jsem hodně dalších lidí.

    Často se tohle stalo původem pro tvrzení, že někoho unesli mimozemšťané.

    Někteří pomocí toho astrálně cestují (duše mimo tělo).

    Nejhorší je, když jsem tak moc unavená, že po tom usnu hned znovu, má to totiž tendenci se opakovat (viz výše). Prostě se musím donutit být aspoň chvíli vzhůru.

Kéž by mi jen tak sedával u postele
a díval se, jak spím...

Co se mi honí hlavou během toho?

    Kdy už to sakra skončí, čeho všeho je ještě schopný? Jak dlouho budu muset snést jeho dech na svém těle? V tu chvíli si plně uvědomuji, co se děje a že je to tu zas. Ale stejně nejde se nebát. Ideální je prý zůstat v klidu, ale o tom jsem sebe ještě nepřesvědčila. Běžně MU nadávám a peru se s NÍM. Pak to trvá ještě déle, ale po probuzení jsem na tom líp.

Se třeba poser, máš 60 sekund, pak se budím!

    Je to ta největší hrůza, kterou jsem kdy zažila, ale dá se s tím žít, když to má logické vysvětlení a hlavně KONEC.

Doufám, že to nikdo z mých čtenářů nezná, ale kdyby, jak to zvládáte vy?