neděle 30. listopadu 2014

Několik typů žen z fitka

    Jsem tam vcelku nováček, bude to tři měsíce, ale i za tak krátkou dobu jsem něco vypozorovala. 
Něco, co už všichni pravděpodobně stejně víte. 
A to, jaké typy lidí chodí do posilovny.
Já jsem čistě v dámském fitku, proto se to nebude týkat pánů. (většinou)


1. Slečna iPhone

    Takové mají svůj mobil stále při ruce a v případě iPhonu má ten přístroj úplně na sračky displej. 
Někdy z něho poslouchají písničky, jindy ho mají vedle sebe jen tak, asi aby jim ho někdo neukradl v šatně, nebo se pomocí něho fotí. (v zrcadle samozřejmě)
Občas s ním i telefonují nebo smskují.





2. Slečna Sdílím

    Tyhle musí dát celému modrému světu najevo, že zrovna teď se potí na rotopedu nebo dělají sklapovačky, status většinou doplní fotkou, taktéž v zrcadle, s bleskem přes obličej. (teď se vlastně dělaj selfíčka) A to ještě než začnou skutečně něco dělat. Podstatný je, že jsou ve fitku, ne že cvičí.





3. Slečna Krásná za každou cenu

    Do této kategorie mohou spadat oba předchozí typy.
Takové slečny se většinou ještě doma pořádně nalíčí, nemusí ani použít voděodolný make-up a řasenku, jelikož se za tu dobu strávenou v posilovně ani nezapotí.
Vlasy vyžehlené, které někdy doplní moderní kšiltovka s obřím nápisem FAKE (I LOVE PORN) zakrývající půl obličeje.





4. Slečna(y) Fitko = kavárna

    Tenhle druh chodí do fitka většinou ve dvojici. A jednoduše si spletli kavárnu s posilovnou.
Vlezou na pás (dají si rychlost 3,5) a drbou všechny a všechno, klidně hodinu i déle. Někdy jsou tak drzý, že komentují jinou, jak cvičí. A pokud spadají i do kategorie číslo 2, pak si na fb dají status: Jsme úplně vyřízené, dneska s Alča Nováková hodinu na páse ve Fitku! (Cítí se vyšťaveně) v místě Fitness Praha-Žižkov
Na štěstí tam moc často k vidění nejsou, možná objevily lepší kavárnu, kdo ví. Ale ony přijdou zase jiné, tím jsem si jistá.





5. Slečna Já vím všechno nejlíp

    Ano, hádáte správně, ony jediné dělají cviky správně. Vědí jak je to nejlepší a samozřejmě pro všechny typy lidí. Kolik cviků je nejvhodnějších na jednu sérii, kolik opakování a s jakou zátěží. Taky, jaký je nejlepší outfit do posilky a co je naopak už out. 


6. Slečna Nechci vypadat jako chlap

    Jasně, zvedneš párkrát pětikilovou činku a jsi Arnold. Proč s tak hloupým názorem vůbec dotyčná do posilovny leze? Proč už jí někdo nevysvětlil, co je to testosteron a k čemu je? A proč musí tak blbě čumět, když já dělám dřepy a házet znechucené obličeje na kamarádku? Ať si prostě vezme ty svý jednokilky a sedne si do kouta. 
„Cože, ty bereš protein? Ale po něm se tloustne. To je jenom pro kulturisty. Budeš mít tlustý ruce a nohy jako Arnold.“  Ehm, aha.
Díkybohu, že tyhle potkávám hlavně mimo posilovnu.





Já sama se vidím v některých ze jmenovaných. Občas si taky sdílnu svůj progress na facebook, ale tím veškerá podobnost končí.
Jak to máte vy, děvčata? Našly jste se někde? Doufám, že ne. :D
Potkaly jste se s některými?







          


Leklé ryby jsou všude mezi námi

A na první pohled nejdou poznat...

Nesnáším leklé ryby.

    S někým se seznamujete, podáte si ruku, je to slušnost.
Od mala mi doma vtloukávali do hlavy, že pokud si s někým potřesu rukou, musím pevně stisknout, je to takový malý projev úcty k dotyčnému.
Celej gympl to do nás sral třídní při každém předávání vysvědčení. 
A nedejbože, aby mu někdo podal ruku jako leklá ryba, to ho potom ztrapnil před celou třídou.
Prostě jsem se to naučila, od malinka mi mačkali mou malou ručičku jako takový trénink a stejně tak já jsem se se svou nulovou silou snažila druhého opětovně stisknout. 
Je to normální a tak to má být.

    Ale ne. Jsou mezi námi, leklé ryby, bez špetky slušnosti.
Měla jsem s několika tu čest. Většinou je už nikdy nechci vidět, pokud to jde.
Jednou jsem se bohužel musela seznámit se slečnou, která měla místo pravé ruky uzenou makrelu, snad to byla jen náhoda, že jsme si potřásly rukou u mražáků v Tescu.
A dala tomu korunu, když pisklavým hláskem řekla: „Ahojky, já jsem Veronika, ale můžeš mi říkat Verčo.
Dobře, pohoda, nezáleželo mi na ní, odbyto. Už si ani nejsem jistá, že se tak jmenovala.
Kdyby ovšem ona neměla potřebu někde tvrdit, že jsem jí ručku zmáčkla jako projev nenávisti. Jaké nenávisti? Nenáviděla jsem jí až potom...
A u chlapů je to snad ještě horší!

    Pak jsou taky typy, jak bych to popsala... Podáte jim ruku a těsně před stisknutím pokrčí prsty a vy tak nemáte možnost ruku pořádně uchopit a on (ona) samozřejmě taky ne. Řekla bych, že to snad je ještě horší, protože pak to vypadá, že ani jeden z vás se neumí chovat. Na rozdíl od makrel, kde je jasný, čí výchova (nevýchova) selhala.

    Prostě tohle nedávám, až mě někde potkáte a budete se se mnou chtít i po přečtení mých článku seznámit, prosím, nebuďte voli a pořádně mě zmáčkněte. I vy chlapi, já to už nějak ustojím. Raději mi rozdrťte klouby, než abych držela vaše leklý ryby.




Děkuji za pozornost a chovejte se slušně!

pátek 21. listopadu 2014

Noční návštěva

    
    Prostě si tak v klidu spíme v láskyplném objetí, mně se zdá něco hezkého, Chrániči jako vždy nic a Andy chrápe nahlas...
Je všední den, ráno vstáváme oba do práce, hooodně brzy. Jen Andík si může přispat, on vlastně celý dny nic jinýho nedělá, než spí.

    Trhnu sebou, sen se rozplývá... 

    Probudí mě, jak se někdo snaží dostat do bytu, dost neohrabaně a hlasitě. Chránič v pozoru, jako každé ráno, ale dnes mimořádně připraven zničit všechno živé, co přejde přes práh bytu... 




    Kouká kolem sebe, zoufale hledá něco, čím by nočního návštěvníka ubil k smrti, nikde nic. Člověk by řekl, že zrovna on bude na tyhle situace líp připravenej.
Já už se vidím znásilněná a v nejlepším případě i mrtvá, beru psa a schovávám ho k sobě pod peřinu, tam bylo vždycky bezpečno (stále spí - hlídač). 
Chránič nahej letí do chodby, pak ho něco osvítí a promluví na temnou siluetu postavy, již stojící v našem bytě. 
„Karle, to jsi ty?
To už to dochází i mně a jdu na chodbu, pes se probere a začne štěkat (hlásí nečekanou návštěvu - náš alarm, na který je spolehnutí).
    Můj mladší bráška Kája, prostě si tak k nám přišel ve tři ráno. Dal si takovej challenge, že k nám dojde pěšky. Měl přijet jako normální člověk ráno autobusem, aby pohlídal psa.
Byl by to hezký nápad na letní procházku. Ale! Nebydlíme ve stejném městě, my dokonce nebydlíme ani ve stejném okrese, naše domy jsou od sebe takových 27 kilometrů.
    A můj bratr si to šel pěšky, vyrazil někdy pozdě večer, myslel si, že přijde až my budeme vstávat, ale podcenil se.
A aby toho nebylo málo, dodatečně mi kamarád říkal, že ho málem sejmul v zatáčce (nebyl vidět). 
„Jsi blázen?!“ bylo první, co jsem mu řekla.
„Neboj, mám nové boty, chodí samy.
„Aha,“ rezignuji. „Lehni si na gauč a raduj se, že ještě žiješ.


Doslova šlo o život, ne nám, ale mému bratrovi...

Máte podobnou zkušenost? Co vyvádí vaši sourozenci? :) 





neděle 16. listopadu 2014

To se mi snad jenom zdá

1.11.2014

Přišla k nám má potencionální tchyně, po svatbě jí plánuji důvěrně říkat maminko, ale zatím nic netuší. Vzala si mě stranou a šeptem mi povídá: Ty prý chceš požádat Tomáše o ruku? Není to trapný, takhle vobráceně?
Víš,  není, chtěla jsem, aby nám i odnosil Juniora,  ale to dnešní věda neumožňuje,  tak si aspoň před něho kleknu a vyslovím se.
Aha, ta dnešní doba je divná. Za nás holku přivedl do jináče a pak si ji prostě musel vzít.
To se děje i dnes. Maminko, když už jsi to nakousla, chtěla bych tě tímto požádat o ruku tvého jediného syna.






3.11.2014

Jsem v práci. Slyším, jak si někdo mumlá něco nesrozumitelného. Otočím se, je to ten novej, ještě ani neznám jeho jméno. 
Říkal jsi něco? ptám se ho.
Ano, ale jen sobě,“ odpoví. „Občas si povídám s tím hláskem v mé hlavě a někdy i nahlas, což je trapné.“ 
Co je trapné? Že ti v hlavě zní nějakej hlas?“
Vůbec, to, že mi to někdy ulítne a odpovím mu nahlas, ne v duchu jako běžně.“
Aha.“ snažím se nesmát, nejde to, utíkám.




6.11.2014

Tak a je to tady! Rodím. Ale nejsem v porodnici. Ležím na zadních sedačkách nějakýho auta, jsou hnusně kožený a špinavý. Tady jako porodím ten svůj zázrak? To snad ne! Honí se mi hlavou...
Počkat, to auto znám, ale naše není. A proč jsem tu sama a venku stojí hromada lidí, včetně několika policajtů, hledám mezi nimi Chrániče, nikde ho nevidím. Prý chce být u porodu, pche! Tak to bys měl máknout, chlape!
Dítě chce na svět a kurevsky to bolí. Nenávidím ho! Nenávidím toho, kdo mě do téhle situace dostal! Toho, jež mě oplodnil a pak nechal rodit na sedadlech policejního auta! Nenávidím svého muže, kterej tu ještě není!




7.11.2014

Jsem spisovatelka. Bydlím v krásném domě, bez chlapa a bez dětí, celé dny si dělám, co chci a s kým chci. Nikde není bordel, mám uklízečku. Nevařím, jím venku s fajn lidmi, rodinou a kamarády. Za tři dny odlétám do Ameriky, chtějí vydat mou knihu. Ale zítra musím ještě stihnout autogramiádu v Irsku. Žiji si svůj sen!


Rozhodla jsem se sepsat své sny za poslední dny. Koho to nenapadlo u toho prvního, druhého, třetího? (tomu se mi nechce věřit :D) Tak ten poslední vás určitě přesvědčil, že nejde o můj deník. 

Co se týká toho prvního snu. Nebudu lhát, už mě to napadlo. :D Ale já ho prostě chci vidět klečet! Proč bychom měly klečet jen my ženy, že? Budu čekat, snad ta chvíle někdy přijde.

Takového kolegu skutečně mám, ale není psychicky nemocný, jen si občas povídá sám se sebou. 

Těhotná nejsem, rodit v brzké době nebudu a už vůbec ne na těch sedačkách, kde sedávají bezdomovci, narkomani a policajti! 

K tomu poslednímu, zní to skvěle, ale chybí mi tam jedna maličkost - děti a chlap. 





Máte někdy taky tak živé sny? :)




sobota 8. listopadu 2014

Spánková paralýza - tak trochu jiný sen

Máte noční můry? Závidím vám.

    Když se mi to stalo poprvé, myslela jsem, že trpím halucinacemi, že mám nádor na mozku, ba dokonce, že jsem se zbláznila.



Co je to spánková paralýza? 
zdroj


Zjednodušeně: je to stav, kdy je hlava vzhůru, ale tělo se nemůže hýbat.
    Obvykle vzniká při usínání nebo naopak při probouzení, zkrátka během střídání bdělého a spánkového stavu. Osoba nemůže hýbat žádnou částí těla a při tom si je vědoma okolního prostředí.
    Fyziologicky je spánková paralýza spojena s paralýzou, ke které dochází během fází spánku, v nichž máme živé sny (fáze REM). Během nich mozek funguje, ale tělo by mělo „spát“ a nehýbat se. Spánková paralýza vlastně slouží k tomu, aby se naše pohyby ve snu nepřenášely na fyzické tělo, abychom si během spánku neublížili. Potud je vše v pořádku. Ovšem u lidí, kteří trpí spánkovou paralýzou, se vědomí probudí, ale tělo zůstává komplexně paralyzované. V tento okamžik už například nemůžete hýbat končetinami, a pokud tak činíte, je to jen iluze. Můžete vlastně jen dýchat.
Jedním slovem: DĚS

    Spánkovou paralýzu provázejí obvykle sluchové halucinace – osoba může slyšet jakési hučení či pískání. To jsou zvuky tělesných funkcí (tep, krevní oběh), které postižený v tomto stavu vnímá velmi zřetelně, v další fázi může „slyšet“ i hlasy nebo křik. Někteří mají i zrakové halucinace, vídají osoby, duchy, mají pocit, že s nimi komunikují, nebo že se vzbudili a sami se pohybují po místnosti, která je do všech detailů reálná jako ta, ve které právě leží.
    Stav, kdy je tělo takto zcela ochromeno, může trvat pár vteřin, ale i několik hodin. Co může být jeho příčinou? Soudí se, že to může být nepravidelný spánek, spaní v průběhu dne, nebo vyšší stresová zátěž. Ke spánkové paralýze dochází nejčastěji při usínání na zádech, kdy má člověk pocit, že nemůže delší dobu usnout. Paralýza se po probuzení může opakovat – často ale pomůže, když se postižený po probuzení otočí na bok, nebo si lehne jinak.

Nikdy nepoznáš opravdový strach,
dokud nezažiješ spánkovou paralýzu.

Proč já?
    Nevím, kdy se to u mě poprvé objevilo, ale ještě jsem bydlela s rodiči. Cca před šesti lety. Ani netuším, co to spustilo, prý je za to nejčastěji zodpovědný stres. Nejvíc jsem si to užila před maturitou, o zkouškové a když nebylo vše doma v pořádku. Naposledy minulou noc...
    Většinou před TÍM nemůžu usnout, pak se zadaří. Jenže... 
    Zdá se mi hezký sen, po několika vteřinách (minutách)se ale vše změní k horšímu. Každý v té době zažívá trochu něco jiného, ale většinou vidí přítomnost další osoby (osob). V mém případě je to muž. Vždy se to odehrává tam, kde spím. Prostě si tak vejde do pokoje...
Vchází nepozván a nikdy neklepe.

...a začne mě třeba škrtit (v tom lepším případě), osahávat, když má dobrej den, tak na mě jen něco nesrozumitelného křičí, jindy se mě snaží stáhnout z postele. Většinou vedle mě spokojeně chrupká Chránič. Dřív jsem se ho snažila vzbudit, křikem, kopáním, dokonce jsem doběhla k vypínači a rozsvítila, nic nefungovalo, teď už to ani nezkouším. Moje tělo je totiž z jeho pohledu v klidu a spokojeně spící. 

Někdy bývá příliš vlezlý...

    Je to k zešílení. Teda spíš bylo, když jsem nevěděla o co jde, ale google mě zachránil. Našla jsem hodně dalších lidí.
    Často se tohle stalo původem pro tvrzení, že někoho unesli mimozemšťané.
    Někteří pomocí toho astrálně cestují (duše mimo tělo).
    Nejhorší je, když jsem tak moc unavená, že po tom usnu hned znovu, má to totiž tendenci se opakovat (viz výše). Prostě se musím donutit být aspoň chvíli vzhůru.

Kéž by mi jen tak sedával u postele
a díval se, jak spím...

Co se mi honí hlavou během toho?
    Kdy už to sakra skončí, čeho všeho je ještě schopný? Jak dlouho budu muset snést jeho dech na svém těle? V tu chvíli si plně uvědomuji, co se děje a že je to tu zas. Ale stejně nejde se nebát. Ideální je prý zůstat v klidu, ale o tom jsem sebe ještě nepřesvědčila. Běžně MU nadávám a peru se s NÍM. Pak to trvá ještě déle, ale po probuzení jsem na tom líp.

Se třeba poser, máš 60 sekund, pak se budím!

    Je to ta největší hrůza, kterou jsem kdy zažila, ale dá se s tím žít, když to má logické vysvětlení a hlavně KONEC.
Doufám, že to nikdo z mých čtenářů nezná, ale kdyby, jak to zvládáte vy?



neděle 2. listopadu 2014

Proč o mně říkají, že jsem divná?

  • hlasitost čehokoli musím mít na liché číslo
  • zásadně uklízím až po půlnoci
  • voním se dětským parfémem a myji Pufíkem
  • nejraději mám oblečení, kde jsou všechny barvy najednou
  • sekala bych ptáky za nevěru (u žen nevím, asi rovnou střelila do hlavy)
  • koukám na Hannu Montanu, Výměna manželek a Farmář hledá ženu, nikdy jsem neviděla Piráty z Karibiku a Hru o trůny
  • počítám v duchu písmenka v konkrétních větách (začínala jsem u slov), výsledný součet musí být lichý, jinak hledám další větu a tak furt dokola
  • nečešu si vlasy
  • Hříšný tanec jsem viděla víc než 100x a stále se tam najdou scény, které jako bych viděla poprvé
  • nevadí mi, když ve filmu umírají lidé, hlavně se nesmí nic stát psům
  • všechno živé mi doma chcípne, i kaktus, jen pes přežívá, umí si totiž o jídlo říct
  • každou knihu musím vlastnit, knihovna mě neuspokojuje 
  • dříve než těhotenskej, budu mít pupek pivní
  • věřím na první lásku, se kterou žiji
  • celé dětství jsem žila v domnění, že umím čarovat (maminka mě v tom podporovala) a myslím si to dodnes, i když v té dospělé verzi - vše co si přeji, tak se mi splní (maminka mě v tom podporuje)
  • když jsem něčeho svědkem nebo zažiji něco trapného či zajímavého, v hlavě si sesmolím, jak bych to napsala
  • nesnáším nakupování oblečení (mého i jejich)
  • myslím si o sobě, že jsem krásná a chytrá a čeká na mě slibná budoucnost


A co vy a vaše divnosti?