Jak mi policajt vykopl dveře

    Už dlouho jsem Chrániče prosila, aby přivrtal jednu lištu u stropu. Začínalo mi bejt trapný, jak se každej chlap, kterej u nás byl, nabízel, že to udělá. Jako by snad ten můj nebyl co k čemu. Dny, týdny, měsíce plynuly...

„Lásko, už jsem připevnil tu lištu,“ volá mi jednou takhle Chránič do práce.

„Vážně? No ty jsi úžasnej!“ Maminka mi vtloukala do hlavy, že chlap se má chválit za každou blbost, z nějakého důvodu jsou pak spokojenější.

„Ale musel jsem vykopnout dveře od bytu,“ přiznává se.

„Abys přidělal lištu v obýváku?“
„Chtěl jsem ji totiž ještě zbrousit a tak, proto jsem musel do komory. Ale vzal jsem si špatný klíče,“ snaží se mi to vysvětlit co možná nejlépe. 

„Proč jsi prostě nedošel k rodičům pro náhradní?“ Ptám se s údivem, že ho to nenapadlo.

„Protože jsem byl jen v trenkách a bos.“
Jiným způsobem se mu nepodařilo dostat dovnitř, tak soused jistil a Chránič si musel vykopnout dveře od vlastního bytu.

Ponaučení? Žádné není. Ale štěstí, že se to nestalo mně. Ehm, mně by se to vlastně nikdy nestalo...

Co vy a vaše historky se zabouchnutými klíči? :)