neděle 17. listopadu 2013

Můj první „pohovor“

Aneb jak jsem to zas podělala..

    A to nemluvím o tom, že se hlásím na pražskou recepční, v pražských hotelích samozřejmě, a neznám Prahu.
Ale proč bych to nezkusila, že?
Měla bych to blízko k Němu, on ke mně, a za velké peníze.
Nutno zmínit, že jsem tam byla na doporučení (na tom, že jsem toho člověka, co mě doporučil, vůbec neznala, přeci nezáleží, že? Takhle to dneska prostě chodí, ne?).
Takže jsem si dávala velké naděje, samo sebou, plus moje angličtina a španělština, to je musí zákonitě ohromit!



    O tom jak jsem se vyfikla za poslední peníze na účtě, netřeba více psát. (Ještě teď bych si dala dělo mezi voči, nu což, na pátým pohovoru jsem uznala, že je mi kostýmek za trojku docela platný).

To přeci musí vyjít!,,Budu stejně ta nejhezčí recepční, kterou jsi kdy viděl!“ říkám Chrániči. (A že jich zná!)
On s úsměvem souhlasí.

    Povzbuzena těmito skutečnostmi a jeho slovy, vyrážím do Prahy, neznámo kam.

Jdu se ještě zdokonalit na WC v obchodním centru a co to nevidím v zrcadle??
Na tričku mám flek, na novém tričku!
Ale na mě si nikdo nepříjde, prát neumím a už vůbec ne na veřejných záchodech, proto rozpouštím svojí hřívu a flek na prsou tak pěkně zakryji (díky bohu za jejich délku!).
Vyrážím tramvají vstříc zaměstnanosti.

    Jsem na místě o dvě hodiny dřív, pro jistotu, kdybych to nemohla hned najít, znám se.

V těch růžových podpatcích je mi zima!
Je čas, zvoním, oni taky, otvírám dveře. AU AU! O něco jsem si při otvírání rozřízla prst (podélně!) a chčije mi z něj krev!

    Kapesníčky nenosím, to by byl moc velký luxus, takže prst žmoulám druhou rukou, která začíná být celá rudá, jak kdybych zavraždila minimálně křečka!

Sedím si někde u asistentky, pan Lukáš Něco má nějakou schůzku, jaké štěstí, prst aspoň přestane krvácet.

    Říkáte si, proč jsem asistentku nepožádala o náplast nebo aspoň kapesník?

Protože mi připadala příliš zaměstnaná a protože jsem kráva s línou hubou.
Utírám krev do všemožných zbytečností v kabelce, pak najdu posmrkaný kapesník, jsem zachráněna!
Pan Lukáš vybíhá a omluvuje se, že to tak dlouho trvalo, tvářím se dotčeně.
Kecám, usmívám se jako debílek, protože tu práci chci a mám pocit, že ho ohromí můj úsměv.
Kafe ani čaj nechci, pojďme k věci.

    To bylo poslední, co řekl česky.

Pak už sype angličtinu, ptá se, proč tahle práce.
Potřebuji peníze, přeci!?
Ne, to mu říct nemůžu. My dream job!, vysypu ze sebe, vzpomněla jsem si na nadpis jednoho projectu ze základky. (a nechtěl jsem v první větě udělat chybu).
On se diví, čemu jako? Prej wow? Asi jsem ho tím zaujala (tleskám si v duchu).
Pak vychvaluje pár minut svou společnost.
Teď, bůhví proč, se vžil do role cizince, já do role recepční, jak jsem brzy pochopila, a ptá se, jak se dostane na letiště.
Říkám, že autobusem. (metro na Ruzyň nejezdí, nebo ano?)
On kývá (super!), ale nestačí mu to.
Prej a odtud?
Kde to jsem? (sakra)
Vybavuji si cestu tramvají sem.
I číslo tramvaje (zaraduji se), takže jen pozpátku (jezdí stejné číslo tam i zpět?).
No nic, předpokládám, že ano, dostanu se na Dejvice, tam si z metra pamatuji, že u stanice bylo nějaký letadýlko.
Chce číslo busu a ptá se, jestli musí přestoupit, říkám, že nemusí (directly!).
To mi odkejve.
Byla by to pravda, kdyby Dejvice byly na B, což nejsou, jak jsem později zjistila, ale taky mi to mohl říct!
Omlouvá ho, že dělal cizince, co je poprvý v Praze, skoro jako já.
Prst už nekrvácí, ale často upoutává mou pozornost.
Pan Lukáš horlivě píše, asi něco o mých znalostech Prahy, nejde to přečíst.
Pak se ptá, zda je po Praze rychlejší MHD nebo taxi, říkám MHD, to mu nesedí (jak to mám vědět? copak vypadám, že mám na pražskýho taxíka? a s Chráničem vždycky necháváme auto na kraji Prahy, myslela jsem, že kvůli rychlosti).
It depends on traffic.
Pochopil...

    Už budeme asi končit, ještě se mě ptá, zda umím nějaký další jazyk.

Říkám, že trochu španělsky (Od prváku do třeťáku jsem si jí platila, vždy v pátek, po tom, co jsem roznesla letáky Kauflandu, jsem letěla biflovat španělská slovíčka, takže mi něco muselo uvíznout v hlavě, a španělštinu mám ráda!).
Prej mu mám něco povědět (asi myslí španělsky).
Sakra sakra...
Na mysl mi přijde jen to, co jsem měla léta napsáno na zrcadle v dětským pokoji.
No a co, španělsky to je.
Soy gorda y fea. (Jsem tlustá a ošklivá) Nereaguje, asi neumí španělsky, uf!
Takže pokračuji, vzpomínám si na pár slovních spojení..
Conviene hacerlo(Záhadno to udělat) No hablo Español(Nemluvím/neumím španělsky) Tolik pravdy v této větě!
Je nějakej vyvedenej z míry.
Spouští na mě plynulou španělštinou.
Rozumím jen años a že se asi ptá (podle intonace).
V duchu počítám (uno, dos, tres,...)
Zapoj mozek, co ho asi po tvém výkonu může zajímat?
Jak dlouho koketuji se španělštinou?
Tres (Chtěla jsem odpovědět rychle no, jinak bych se asi nepřiznala kvůli ostudě).
Nadzdvihne obočí, že mu málem uteče z čela, a už česky (asi věděl, že bych mu nerozuměla) říká, že on se tolik let španělsky neučil.
Super, on si tu mluví plynule španělsky a pak se ještě ostýchavě přizná, že byl na letním kurzu.
Balím to, ten  mě po tomhle nezaměstná.

    Ještě se chce bavit o španělské gramatice a o tom, jak jsou ty koncovky při skloňování.

Dělám, že si snažím vzpomenout, tak dlouho, než ho to přestane bavit.
Přestalo, loučíme se, on ještě řekne něco o tom, že dal inzerát a ozvalo se hodně lidí (už mě předem připravuje na odmítnutí, jak je to od něj milé, pak to určitě lépe ponesu).
Seberu sebe i zbytek své důstojnosti a jedu tramvají číslo 6 (asi) pryč...




L.H.



12 komentářů:

  1. Ja som sa španielsky učila 4 roky a viem asi to čo ty �� som zvedavá ako ti to dopadne :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jde o nejdůležitější fráze očividně. :D
      Pohovor byl před rokem a dopadl přesně tak, jak jsem předpokládala, katastrofálně. :D
      Ale beru to pozitivně, díky tomuhle neúspěchu bych nebyla tam, kde jsem. :)

      Vymazat
  2. Jak to říct... pěkný článek. :) :D Je mi líto, že ti to nevyšlo (teda myslím?), ale stejně tě obdivuji, já bych byla tak vyklepaná (a mezi námi i neschopná), že bych pochodila mnohem hůř než ty. :) :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji mockrát. :) Nevyšlo, byl by blázen. :D A vyklepaná jsem byla šíleně! Na každém pohovoru. ;)

      Vymazat
  3. keby si v komentoch nepísala že to je naozaj tvoj príbeh, asi by som si myslela že je to nejaká vtipná poviedka :D samozrejme myslené v dobrom! :) ale priznajme si to, každý z nás má takéto dni :D ale s tou španielčinou si to uhrala dobre, aj keď to nakoniec nevyšlo :D :D

    simona-zacko.blogspot.com

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju, Simčo. :) Realita je někdy víc směšná, než kdybych se snažila něco vymyslet. :D

      Vymazat
  4. Když jsem uviděla délku článku, tak jsem si řelka: "Ty vogo, tak to je marný, to nepřečtu." a heleme se - dočetla jsem to až do konce, píšeš strašně krásně čtivě a poutavě! Hrozně mě to bavilo... trošku mi to připomínalo první kapitolu 50 odstínů :D Hlavu vzhůru, třeba se ti ještě ozvou s pozitivní zprávou ;) držím pěsti!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju, Janet! Moc mě to potěšilo. :) Říkáš Odstíny? Asi mě to ovlivnilo víc než si přiznám. :D Budu si tu kapitolu muset znovu přečíst.
      A práci jsem nedostala, ne tehdy. ;)

      Vymazat
  5. Docela jsem se zasmála, né že bych ti to přála, ale vážně je to ukázkový zákon schválnosti :D :)
    Ať to příště vyjde se vším všudy :))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přesně! Jak já se styděla, teď se tomu už jen směju. :D
      Práci jsem získala asi po dalších 5 pohovorech. ;)
      Měj se fajn! :)

      Vymazat
  6. tak tohle me hodne hodne pobavilo, uzasny clanek, skvele se cte! je vtipny, ty jsi vtipna, pises moc hezky :) a dejou se ti samy super veci, cti trapasy :-D jako s tim prstem?! to je proste jasnej naschval, ve dverich a nemit kapesnik :( s tema jazykama jsi ho musela pobavit, mmch ja umim francouzky - jen pocitat :-D tyhle prace v prace, to je na prd, ja tam hledala misto tri roky v kuse a proste se nedarilo :( drzim palce! doufam, ze zas o tom bude clanek :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju moc, Rachel, za slova chvály. :) A tolik podpory!
      Jo, pobavit jsem ho musela, ale rozhodně se v tu chvíli nesmál. :D
      Měj se krásně, těším se na Tvůj další článek... :)

      Vymazat