Jak jsem svému nadřízenému řekla, že jsem kunda

    Šlo o úplně běžnej den v práci, nic nenaznačovalo tomu, že se něco podělá, přišla jsem včas, svačinu nezapomněla, po cestě nezakopla a ani nic podobného.
Pracuji pro jednu známou americkou firmu, denně používáme k práci různé programy, většinou jsou v angličtině, ale v horším případě v němčině.
Němčinu nesnáším, němčinu jsem se musela povinně učit 4 roky na gymplu, ale úspěšně jsem odolala a v hlavě mi nic neuvízlo, bohudík. Nebo spíš bohužel, jak si teď uvědomuji.

Můj první „pohovor“

Aneb jak jsem to zas podělala..

    A to nemluvím o tom, že se hlásím na pražskou recepční, v pražských hotelích samozřejmě, a neznám Prahu.
Ale proč bych to nezkusila, že?
Měla bych to blízko k Němu, on ke mně, a za velké peníze.
Nutno zmínit, že jsem tam byla na doporučení (na tom, že jsem toho člověka, co mě doporučil, vůbec neznala, přeci nezáleží, že? Takhle to dneska prostě chodí, ne?).
Takže jsem si dávala velké naděje, samo sebou, plus moje angličtina a španělština, to je musí zákonitě ohromit!