První lásky

    První byl Ruda.
Byly mi 4, mou náklonnost si zasloužil tím, že podkopl nohy dívence, která řekla o mojí mámě,  že je čarodějnice. (kráva!)
Jak prosté to tehdy bylo.
Ve školce jsem byla pěkná běhna,  tahala jsem se se 3 najednou! A jako správná běhna neznám jejich jména.

    Pak přišla základka a s ní Honzík, naši mi ho schvalovali, je to dobrá partie, říkali.
Dokonce mi dovolili se s ním oddat, se vším všudy v mém dětském pokojíčku.
A dával hezký pusinky.

    Další byl Víťa, o hlavu menší a o 20 kg lehčí, ale pořád jsem tak nějak pokukovala po jeho nejlepším kamarádovi.