neděle 14. prosince 2014

Jsem kreativní Hitler

    Pominu situace, kdy vstávám ve čtyři a domů se dostanu v deset večer, to mě potom nezajímá ani pes, který chce ven a rovnou skočím šipku do postele.

    Ale takový ty dny, kdy nic nemusím, jen jíst, pít, vylučovat a spát...
To mě nedonutí nic, abych si šla lehnout, ani únava, ani Chránič.

    Mně to připadá tak zbytečný, chodit spát. Ztráta času prostě.
A to jsem ještě ten případ, že nejvíc aktivity mám po půlnoci.
Peru, uklízím, vařím, peču, sexuju (když je s kým), cvičím, čtu, jím,...
To platí i pro psaní článků, vždy mám inspiraci až v brzkých ranních hodinách a taky největší chuť psát a oslňovat lidi svými moudry.
Jako právě teď (jen ta inspirace schází). První minuty z neděle uběhly, já mám za sebou pět dní nočního režimu a spát prostě nepůjdu.
Možná tak v šest ráno, pak budu spát do oběda, protože už to po tolika dnech nezvládnu.

    A to bych tak moc chtěla, ale to bych nesměla tak milovat ten klid, který vládne na ulici a v baráku, když je noc. Většinou tedy. Všechny hysterky a mimina usnuly vyčerpáním. Cikáni se obvykle hádají přes den. Výtah stojí v přízemí, jen pár ožralých se nemůže trefit do zámku. Dokonalost.

    Jsem vzhůru jen já, nebo si to aspoň tak představuji, plus zloději a násilníci, kteří obléhají vchodové dveře. Že by to byl důvod proč nejdu spát? Musím být ve střehu? Možná. Když Chránič chrání, tak určitě, to mi ticho přímo vadí, mám až příliš bujnou fantazii.

    Ale nejsem ztracenej případ, jsem skvělá a mám kreativní myšlení! A vy ostatní ponocovači taky. ;)





A jak to měly některé historické osobnosti se spánkem? zdroj
    Osobnosti, o nichž je známo že málo spaly, byli César a Napoleon. César, trpící jinak epilepsií, prý spal jen několik hodin. Měl prý i vynikající paměť a prý měl schopnost vykonávat několik činností najednou, jako třeba současně o něčem mluvit a něco jiného psát. Napoleon nemusel spát déle než pět hodin. Byl stále čilý a přes den měl stále naprosto jasné brilantní myšlení. Svým generálům „šel na nervy“ tím, že když se oni probouzeli, Napoleon už měl propátrané místo boje následující bitvy. Tak to prý udělal i ono ráno v den bitvy u Slavkova, kdy v časném ranním oparu několik hodin mlčky dumal nad utvářením terénu. Výsledek bitvy ukázal, že jeho osamělé ranní geograficko-strategické úvahy byly správné a že jeho mozek byl přes krátký spánek všechno jiné jen ne prázdný nebo unavený. 
    A pak je tu ještě Adolf Hitler. Tomu se během války „obrátil“ spánkový rytmus naruby. Přes noc byl vzhůru, komandoval okolí a šel spát mezi čtvrtou a pátou ranní, většinou s nějakým práškem nebo byl na morfiu, o čemž se moc nemluví. Nikdo ho dopoledne nesměl budit, generalita musela čekat na rozhodnutí do jeho probuzení. Tak Němci prohráli několik klíčových bitev jen proto, že jejich vrchní velitel byl v „rozhodující dopoledne v limbu“ a takříkajíc s ním nebyla řeč. Pro zbytek světa to ovšem byla klika.
Sakra, jsem jak Adolf, jen zatím neujíždím na morfiu...

Dobrou noc.








Žádné komentáře:

Okomentovat