Něco tady smrdí..

    Jednou takhle večer, oba vyvalení na gauči, říkám Chrániči: "Něco tady smrdí!"
Čuchám kolem sebe.
"Ty sis prdnul!" obviňuji ho bez důkazu.
Zapírá, čuchám dál.
"Smrdí to jako nemytej zadek!", koukám na Něj, tváří se dotčeně (to jsem přehnala, myje se každý den.)
Je to náš detektiv, takže se rozhodne, že té věci (tomu smradu) přijde na kloub, jakože mu Colombo říkají!
Čenichá po obýváku, stále pátrá a šetří.

Můj první „pohovor“

Aneb jak jsem to zas podělala..

    A to nemluvím o tom, že se hlásím na pražskou recepční, v pražských hotelích samozřejmě, a neznám Prahu.
Ale proč bych to nezkusila, že?
Měla bych to blízko k Němu, on ke mně, a za velké peníze.
Nutno zmínit, že jsem tam byla na doporučení (na tom, že jsem toho člověka, co mě doporučil, vůbec neznala, přeci nezáleží, že? Takhle to dneska prostě chodí, ne?).
Takže jsem si dávala velké naděje, samo sebou, plus moje angličtina a španělština, to je musí zákonitě ohromit!

Pár snů?

Proč jsem vybrala zrovna tento název? 

Každý ho může pochopit různě..
A ještě neexistoval..
Pro mě má dvojí význam - pár snů a pár snů..
V prvním případě jde o to, že mám v životě několik snů (ano, víc než pár), které bych si časem (dřív než umřu) splnila, a třeba o tom napsala..
O těch splněných napíšu taky (proč ne?)..
A druhý význam se týká mě a Chrániče (jeden ze splněných snů - jo, je to ten o Princi na bílém koni, akorát on přijel ve Fiestě, dlouholetý partner a nejlepší kamarád)..
Právě on jednoho dne řekl "My jsme prostě pár snů." 
A i teď to občas zmíní, většinou, když vidíme se hádat nějaký manželský pár v Tescu apod.
O tom, co je pravdy na tom, že jsme tak snoví, se později určitě rozepíši..
A proč jsem se rozhodla psát o svém životě?
Protože mám pocit, že by to někoho mohlo pobavit nebo naštvat, možná i zajímat..
A nechci si psát deníček, ten přeci může někdo najít, to dá rozum!
Tak zas jindy..

L.H.